Kafe s Rhondou. Pár piv s bratrem. Jeden telefonát, následovaný
jednou docela podařenou nocí. Je dobré, když po rozchodu zůstanete
přáteli. Přáteli. Jen ta rána jsou tak trochu rozpačitá.
„Uděláš mi snídani, viď?“ Podepřel si hlavu rukou a sledoval
mě. Musela jsem se usmát. Poprvé za ty tři dny. Byl pořád stejný,
nepoučitelný.

Celý příspěvek →