Necelé dva týdny!

2týdnyNevím, jak to přišlo vám, ale mně to docela uteklo :-)

 

 

 

 

Nervozita stoupá, jsem vážně zvědavá, co budu dělat za ty dva týdny. Samozřejmě se těším na to, až si tu krásnou knížku s oblaky prolistuju a hlavně očuchám, ale přece jen: příběh z Česka, „obyčejná“ romance, navíc je to knižní jednohubka – no ano, důvody pro ohryzávání nehtů (teda kdybych to dělala :-) ) tu zcela jasně jsou.

Takže si připadám trochu jako rozdvojená osobnost:

Jéé, to bude super, Marvin s Markétou se dostanou do rukou lidem, to jsem zvědavá, jestli si je lidi zamilují tak jako já!

Pane jo, to bude průšvih, co když od toho čekají mnohem víc? Neměla jsem k tomu napsat nějaké info na začátek, něco jako „Je to fakt jen romance, má vás to jen pobavit…“? No, to jsem asi měla.

Nesmysl! Je to pozitivní a bude to fakt táákhle super, že to bude venku! Zpříjemní to podzim a tak!

To víš, že jo… Letní romance na podzim… to bude průšvih.

A tak podobně. Rozhodně se nenudím. Takže – už aby to bylo, a uvidíme, jak to dopadne :-)

 

A až to teda jako bude, co bude dál?

Chystá se třetí díl Bavettových. Ano, já vím, Bavettovi byli jen dva. Ne, neplánovala jsem, že by byloněco po Nepříteli. Upřímně – původně jsem neplánovala ani toho Nepřítele, ale když má člověk dobré našeptávače, může se stát, že zjistí, že by vlastně ještě zvládl napsat příběh bručouna Henryho.

Oficiální název je Zakázaná přitažlivost, vyjde v únoru 2014, má za sebou korektury a právě dneska jsem viděla první nástřel obálky. Tohle je děsně napínavé a mám to fakt ráda – jak bude obálka vypadat? Který z návrhů mi přijde nejhezčí? A který nakonec vyhraje? (Většinou jdu proti proudu a líbí se mi ty, které nevyhrají, ale protože jsou super všechny, nemám si na co stěžovat.)

A ano, jsem z ní taky pekelně nervózní. Co když to bude propadák? Co když se horším? Co když jsem to udělala moc divné/průhledné/komplikované/nudné… Ach, pochybnosti, ty jsou prostě evergreenem :-)

A co bude ještě dál? No, musím psát. Hodně. Pořád. Chvilku jsem se bála, že až dopíšu současné resty, už mě nikdy nic nenapadne, ale to je nesmysl. Už teď třeba vím, že vedlejší postava z právě psaného Pekáče buchet by si zasloužila vlastní příběh. A že těch 25 hodin, které má den při podzimní změně času, by se krásně hodilo k šíleným historkám, co se ke mně dostávají. Uvidíme ;-)

 

Vaše komentáře:

Napsat komentář