Veselé Předvánoce

Vineyard-Christmas-300x214Já vím, je únor. Ale za okny je bílo a jsem si jistá, že s trochou snahy se dokážete (před)vánočně naladit. Tedy pokud jste už četli Nepřítele. Jestli se vám ještě nedostal do rukou, počkejte, protože bych nerada spoilerovala ;-)

 

 

 

 

Fakt jsem myslel, že mě zabije. Uškrtí na tom kabelu, kterej vedl od toho klipsu na jejím prstu k nějakýmu přístroji. Přísahám, že jsem se jí bál.“ Upil piva a dodal: „Všichni jí pořád říkali, jak je šikovná, ona jim děkovala a na mě anglicky štěkala, co všechno mi narve do…“ Zarazil se a podíval se na Amy, která ho zvědavě pozorovala. „Co je, skřítková?“

Já nejsem skřítková. Jsem holčička,“ vysvětlila mu trpělivě. Pak se zamyslela a zeptala se: „Teta umí štěkat? Jako Hyde a Haven?“

No, jsem zvědavej, jak z tohohle vybruslíš,“ ušklíbl jsem se. Mike přemýšlel tak usilovně, až se mu z toho nakrčilo čelo, a nakonec rezignovaně vzdychnul:

Myslíš, že bys jí nemusela o tom štěkání říkat?“

Přesně tohle chtěla Amy slyšet. Navenek vždycky vypadala jako andílek; když se na člověka podívala a zamrkala dlouhými řasami, všichni táli a rozplývali se nad ní. Uvnitř roztomilé holčičky se ale ukrývala tvrdá, nemilosrdná obchodnice. Vyděračka. Byl bych ochotný přísahat na cokoliv, že má v sobě bavettovskou krev. I teď se její výraz změnil z nevinného úsměvu na nebezpečně vypadající úšklebek. Mike se právě chtěl napít, ale když ji viděl, zarazil se v půlce pohybu.

Co?“ zeptal se.

Co za to?“ zaševelila roztomilá holčička v červené zimní bundě s Medvídkem Pú.

Hej,“ podíval se na mě, „tys ji navedl!“

Přísahám, že takováhle je sama od sebe,“ zavrtěl jsem hlavou. „Nevydírej strejdu, zlato,“ napomenul jsem ji. Zamračila se na mě, jen na moment. Pak se zase rozzářila:

A Gaspara se můžu zeptat, co mi dá, kdyby něco provedl? On není opravdovej strejda, že ne? Je to Mikův kamarád.“

Gaspara můžeš,“ souhlasil jsem. Radostně vyjekla, na což zareagoval Hyde krátkým štěknutím, po kterém následovalo zuřivé hledání oslintaného a okousaného míče, který mu Amy vytrvale házela. Teď oba odběhli za auta na příjezdovou cestu. Čekat na Gaspara.

Z ní je mafiánka, ty vole,“ konstatoval Mike udiveně. „Cos to s ní provedl? Chudák Gas.“

Jsem v tom úplně nevinně. Ale možná bychom ji neměli nechávat se strejdama v práci. Člověk by řekl, že když je mezi nima bývalej polda, budou se chovat tak nějak slušně, a místo toho jsem se tuhle od Kevina dozvěděl, že jeho klientovi by měl někdo zalejt nohy do betonu a hodit ho do Hudsonu.“

Mike se rozchechtal. Hned jsem ho zpražil, protože jsem nadhodil:

Co ti teda chtěla Paige narvat do zadku?“

Kdyby do zadku,“ zamumlal nabručeně. „Přísahám ti, byla to nejhorší noc mýho života.“

Mlčel jsem. Představoval jsem si, jaké to muselo být pro Jo, která byla sama. Neměla komu vyhrožovat uškrcením ani vetknutím různých předmětů do různých tělních otvorů. Věděl jsem, že je nesmysl řešit něco, co se stalo před víc jak čtyřmi lety, ale stejně mě to mrzelo.

A zároveň nejlepší. To je na tom to divný, víš? Jsi vyděšenej, nemůžeš vůbec nic dělat, tvoje žena na tebe ječí a trpí a je jí hrozně, tobě je z toho ještě hůř, a najednou prsk! A ona brečí štěstím a ty jsi úplně v hajzlu a nevíš, která bije a v náručí máš svoje dítě, který je tak ošklivý, že nevíš, co máš říct.“

Ty jsi ale romantik,“ skočil jsem mu do toho. Praštil mě pěstí do paže a pokračoval:

Otevřeš pusu a řekneš nějakou strašnou kravinu, totální bezmozek, chápeš, a přitom je to to nejhezčí, cos kdy řekl. Teda aspoň podle Paige.“

A cos řekl?“

Že je jí hrozně podobnej.“

Nevěděl jsem, co říct. Protože jsme viděli ty první fotky po porodu. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že můj synovec je mi podobnej, asi bych mu jednu natáhl.

A to se jí líbilo?“ zeptal jsem se opatrně.

Jo. Taky to nechápu. Ony prostě asi po tom porodu moc nemyslej, nebo nevím. Což jí samozřejmě neřekneš!“

Co za to?“ zkusil jsem napodobit Amy. Tentokrát se mi podařilo Mikův úder vykrýt. „Fajn, nic ji neřeknu.“

Ale pak už to bylo v pohodě. Do druhýho dne se mu ta hlava narovnala a tak nějak se vyžehlil, a už byl roztomilej. Teda myslím. Mám tam trošku bordel v těch prvních dvou dnech, nevím úplně přesně, co se kdy stalo. Pořádně jsem to oslavil.“ Dopil pivo a postavil se. Bratrská chvíle sdílení traumatizujících zážitků byla u konce. Zevnitř bylo slyšet, jak se Bert dožaduje pozornosti. Křikl jsem na Amy, že se vracíme do tepla. Než stihla přiběhnout, celá uválená a oslintaná od toho hlupáka psa, Mike se na mě zeširoka zazubil a pyšně řekl:

Já mám kluka. Co máš ty, frajere?“

Natáhl jsem ruku k Amy a pokrčil rameny:

Já mám vyděračku. Tak sklapni.“ Hned mi došlo, že jsem nemluvil úplně správně.

Theresa říkala, že sklapni se neříká!“ A hned mi to bylo vmeteno do ksichtu.

To má Theresa pravdu. Jen jsem chtěl, aby to věděl taky Mike.“

Podle výrazu v jejím obličeji jsem poznal, že mi nevěří ani slovo.

Měl jsem pocit, že od zaparkování před tímhle domem jsem se s Jo vůbec nepotkal. Nejdřív vítání, po něm jsem nosil dovnitř tašky s oblečením a dárky (které u nás Santa nechal na tyhle italské Předvánoce – protože až do Itálie nelétá). Pak Paige odtáhla Jo do ložnice, nevím proč, následně se mi pokusila vnutit Berta. Zachránila mě Amy, která potřebovala pomoct s oblékáním a obouváním, protože Jo mluvila s Helen, svou matkou. Následně mi předala telefon a sama dostala Berta. Když jsem Helen dopřísahal, že nikdo není po cestě moc zdrchaný a jakmile budou holky unavené, naženu je do postelí a ano, vážně přijedeme na Vánoce k nim a nerozmyslíme si to, Jo už zase měla v náruči Berta a Mike mě strkal ven pod záminkou venčení psů a Amy.

Teď se uvnitř připravovala večeře a já musel odejít, abych neviděl vtěrku Gase, který se pokoušel zapůsobit na všechny tím, že neustále nechával Amy, aby mu česala vlasy, a občas dělal ksichty na Berta. Vymluvil jsem se na kontrolu zaměstnanců. Ten účet za telefon jsem nechtěl vidět.

Říkám ti, že ten pes je skrytej masovej vrah!“

Kevin měl volno. Jeho klient, majitel několika kasín, odjel na svátky do Dubaje i se svou novou kočičkou, slečnou z prostřední dvojstránky červnového Playboye, takže o hlídání pro Anguse bylo rozhodnuto jednohlasně.

Angus? Naše štěňátko?“ zeptal jsem se na oko nechápavě. Moc dobře jsem věděl, co to hovádko dokáže.

Štěňátko? Ty vole, Roberte, nedělej ze mě debila! On mi rozkousal boty k obleku!“

Tys mu sebral hračku, viď?“ zazubil jsem se. Ve sluchátku bylo chvíli ticho. Pak Palbot pomalu řekl:

Samozřejmě, že jsem mu sebral hračku.“

Vidíš? To je ta chyba. Je na tebe naštvanej, protože jsi sprostej zloděj hraček.“ Vážně jsem se skvěle bavil. Mohl jsem Anguse dát na hlídání k Johnnymu a Sue, ale bylo mi jasné, že s Kevinem si pes užije víc legrace.

Ta podělaná věc je hlasitá jako sbíječka, Roberte! Možná by trumfla i tryskáč! A on ji kousal pořád. Pořád! Tak jsem mu ji sebral! Mám se jako zbláznit? Mám ohluchnout? Ten pes už musí být hluchej! A místo aby byl rád, že jsem mu zachránil zdraví, rozkouše mi polobotky!“ Pak si hlasitě povzdechnul. „Asi se ožeru. Nebo dám toho psa do psího hotelu. Musej tady mít psí hotel, ne?“

Jestli ho dáš pryč, Jo tě vykostí,“ upozornil jsem ho. „A Amy už tě nebude mít ráda.“ Chvíli mlčel. Pak cvakl zapalovač a slyšel jsem, jak zhluboka natáhl kouř do plic.

Já věděl, že nemám jít dělat pro mafiána,“ zabručel pak.

Vezmi Anguse na dlouhou procházku. On se unaví a pak zbytek dne prospí. A když to vezmeš do parku, určitě potkáš nějaký pejskařky. I ženský bez psa se na něj vrhají a chtějí ho drbat. Co ty víš, třeba mu budeš vděčnej.“ Proto jsem já do parku nechodil. Bylo hezké povídat si s cizími lidmi, tedy ženami, o tom, jak je náš mastif hezký, velký, chytrý, rozkošný a tak, ale ony evidentně čekaly na to, až udělám nějaký první krok, zatímco já se poprvé v životě děsil toho, že ho provedou ony.

Fakt dík,“ řekl jízlivě. „To asi potřebuju, balit ženský na cizího psa, ne?“

Tak si dělej, co chceš. Ale opovaž se Anguse dát někam jinam, jasný?“

Fajn,“ zahučel. „Ale ty boty si dám proplatit firmou, jasný? A všechno, co ještě rozkouše.“ Odsouhlasil jsem mu to. Nakoukl jsem oknem dovnitř. Jo právě telefonovala. Když si mě všimla, usmála se. Pozoroval jsem ji, dokud nepřiběhla Amy, nepopadla ji za ruku a neodtáhla ji z kuchyně pryč. Chystal jsem se jít za nimi, ale zazvonil mi telefon.

Veselé Předvánoce,“ řekl hluboký, unavený hlas. „Jen jsem chtěl říct, že dávám výpověď.“

Už zase?“ uchechtl jsem se.

Tentokrát už ale vážně,“ trval na svém Henry. „Nezlob se na mě, ale tohle město je prostě plný nemyslících kreténů a všechny je dostávám na starost já. Děláš mi to naschvál?“

Nedělám ti to naschvál, přísahám. Co ti provedla?“ Henry hlídal dceru jednoho senátora. Utekla do New Yorku a pod cizím jménem chtěla na chvíli žít jako běžná holka po univerzitě. Tatínek ji nechal vysledovat několika agenty FBI a dal jí na výběr: buď se vrátí domů, nebo u sebe bude mít čtyřiadvacet hodin denně bodyguarda. Když se bez přemýšlení rozhodla pro to druhé, senátor zavolal nám a po Jo chtěl toho největšího, nejděsivějšího a nejnepřístupnějšího chlapa, co máme. Povolali jsme Henryho. Čekali jsme, že slečna se ho vyděsí a nejdéle do dvou dnů se vrátí do rodinného sídla. Jenže Emily se zastrašit nenechala a naopak Henryho docela cvičila.

Nakupujeme,“ oznámil mi pohřebním hlasem.

A proto je nemyslící kretén?“ Dovedl jsem si představit, jak týden před Štědrým dnem vypadají nákupní centra, ale Henry byl odolný a víceméně splachovací, takže mi nebylo jasné, co se děje. Teď nesrozumitelně odfrkl něco, co znělo, jako by byl nemyslícím kreténem on sám – což ale nedávalo smysl. „Henry, chlape, kde máš Emily?“ zeptal jsem se pro jistotu.

V kabince.“

A stojíš před kabinkou?“ zjišťoval jsem.

Samozřejmě, že stojím před kabinkou, sakra! Copak bych ji tu nechal? Stojím tu a to je kámen úrazu, protože-“ Zmlkl.

Henry?“ Odtáhl jsem mobil od ucha a zkontroloval displej. Signál plný, délka hovoru naskakovala. „Henry, jsi tam?“

Jo,“ hlesl. A pak, o něco tlumeněji, řekl: „Já si vážně nemyslím, že bych vám měl schvalovat spodní prádlo, slečno Emily.“

Jenže nic jiného vám nezbývá, Henry. Protože vás mám pořád za zadkem a děsíte všechny moje známé, takže mi prostě musíte říct vy, jestli je tahle skořicová lepší než ta vínová. Tahle má víc krajek. Tamta měla víc vykrojené košíčky. A k téhle jsou jen tanga. Tak co je lepší?“

Zavřel jsem oči a snažil se si to nepředstavovat. Emily Evansová byla moc hezký kousek, a pokud teď stála před Henrym v krajkové podprsence a tangách a chtěla vědět, co jí sluší víc, chápal jsem, jak mu je. Típnul jsem hovor, protože jsem nechtěl slyšet, pro co se ten velkej medvěd rozhodne. Ani co mu na to řekne ona. A už vůbec jsem nepotřeboval poslouchat, jak si mi pak stěžuje na to, že musí hlídat krásnou ženskou v obchodě s prádélkem. Jen jsem si v hlavě udělal poznámku, že až se dostanu k notebooku, musím mu napsat, aby si znovu přečetl smlouvu a zvlášť se zaměřil na tu pasáž o osobním přístupu k zaměstnancům, který je zakázaný.

Vešel jsem do domu, sundal si bundu a podrbal Haven, která mě přišla přivítat. Hyde mě v podstatě ignoroval, motal se kolem Jo, a pokud si ho nevšímala, vzal zavděk aspoň Amy. Já pro něj byl ten, kdo mu bere jeho oblíbenou osobu, takže jsem mohl být rád, že to skončilo jen ignorací z jeho strany. Z obýváku se ozýval zvuk televize, z patra pak Amin jekot a Paigein smích. Došlo mi, že ji nejspíš koupe, takže jsem zamířil do obývacího pokoje a doufal jsem, že tam najdu Jo. Že ji budu mít aspoň na chviličku jen pro sebe. Že si ji přitáhnu k sobě a přitulím se k jejímu zadečku a rukama…

Michael přecházel před televizí a o rameno si opíral Berta.

To jsi ty?“ řekl jsem a vůbec mě nezajímalo, jak zklamaně to zní.

Jo. Holky se nahoře koupou. Nevím, jestli všechny, každopádně nás chlapy nechaly tady dole.“ Pak od sebe Berta o kousek odtáhl a úplně jiným hlasem na něj zašišlal: „Tak kdo udělá krkanec, co? Kdo udělá krkanec? Nějaký dobrovolník?“

Zníš jako idiot,“ upozornil jsem ho.

Sklapni,“ ušklíbl se na mě a tím druhým hlasem řekl: „Neposlouchej toho pána, Bertie. On prostě závidí, s tím nic nenaděláme. Teda, já bych věděl, co s tím dělat, klidně bych mu i pomohl, protože to na rozdíl od něj umím, ale naší mamince by se to asi nelíbilo, co?“

Idiote,“ zamračil jsem se na něj. Chtěl jsem toho dodat ještě víc, ale Bert se najednou celý tak nějak propnul, zakývala se mu hlava, kterou Mike podpíral jednou dlaní, a pak ze sebe vydal neuvěřitelně hlasité a dlouhé krknutí. Znělo to, jako by ho udělal Johnny, když Sue není na doslech.

Ty vole,“ udělal jsem obdivně.

To je šikovnej kluk! Takovej krkanec krásnej, no to je paráda!“ chválil ho Mike. Pořád ještě mi to přišlo trochu zvláštní. Mike jako táta. Není to tak dlouho, kdy jsem za hlasité krkání napomínal já jeho, a teď on chválí svého syna. Bylo to nezvyklé, ale příjemně. Uměl to. Užíval si to. A pokud mě zrovna neděsil popisem porodu, přišlo mi takhle malé dítě jako fajn nápad.

Pak to ale celé pokazil, protože se jedním krokem dostal až ke mně a bez varování mi strčil Berta do náruče.

Já to nechci!“ vyjekl jsem, ale zároveň jsem si to malé stvoření přitáhl blíž k sobě, protože jsem se děsil toho, že ho pustím na zem.

Žádný to, blbečku!“ pleskl mě Mike prsty do čela. „Drž ho takhle jako já, možná si ještě jednou krkne.“

Fajn,“ souhlasil jsem. A pak jsem trochu hystericky křikl: „Kam jdeš?“

Pryč!“ ozvalo se odkudsi z domu. Zůstal jsem na to dítě sám. Váhavě jsem se zhoupl v kolenou a udělal jeden krok. Můj jmenovec, celým jménem Robert John Parker, se zavrtěl a kníkl.

Hodnej,“ ujistil jsem ho. „Hodnej Bertie.“ Na Anguse to zabíralo. Dítě a štěně, to je skoro podobný, ne?

Dobře, teď už mi takhle malý člověk nepřišel jako tak skvělej nápad. Když sebou začal mrskat a malej obličej se mu zkřivil, takže bylo jasné, že bude brečet, zkusil jsem to znovu:

Hodnej kluk seš, hezky potichu, jo? Hele, uděláme tady pár kroků a podíváme se na stromeček, co ty na to?“ vůbec jsem nechápal, jak mohlo Mika napadnout dát mi pokračovatele svého rodu do rukou a klidně zdrhnout? Až to uvidí Paige, zabije mě. A pak zabije Mika. A zůstane tu Gasparo?! Vyděšeně jsem se podíval na Berta: „Tak jo, uděláme dohodu. Pokud nechceš přijít o tátu a nejlepšího strejdu na světě, budeš hodný a neklouzavý dítě, co ty na to?“

Zamžoural na mě šedomodrýma očima, vypadal přitom hrozně vážně, a pak si ještě jednou krknul. Už ne tak jako předtím, zato i s nechutným navrácením části obsahu žaludku. Na moje triko.

Do hajzlu, Berte,“ zaúpěl jsem znechuceně. Přísahal bych, že se usmál.

Zrovna jsem chtěla říct, jak jste úžasní, a ty takhle,“ ozvala se za mnou Paige.

To říkáš jemu?“ ověřoval jsem. Zakřenila se na mě:

Ne, tobě. On dělá jen to, co má.“ A pak taky přešla hlasem o oktávu výš a naklonila se ke svému synovi: „Ty jsi ale miláček, viď? Krásně sis srovnal všechno v bříšku, že ano, a přitom jsi i rozkošně poblil strejdu Hydea!“

Vůbec se mi po tobě nestýskalo,“ upozornil jsem ji. Věděla, že kecám, stejně jako já věděl, že mě jen provokuje. Bylo fajn vědět, že něco zůstalo při starém i po Bertově narození. „Vezmi si to dítě, než mi provede něco horšího, prosím.“

Vydrž chvíli, dojdu si pro něj rovnou připravit vanu,“ nakázala mi a zase zmizela. Místo ní přišel Hyde a vypadalo to, že jemu produkty Bertova trávicího traktu nepřipadají vůbec hnusné.

Nečuchej k nám.“ Odstrčil jsem ho bokem a dál tiskl prcka ke svému nepozvracenému ramenu. A jako naschvál, přesně v tu chvíli mi na zadku začal vyzvánět telefon.

Bezva,“ zafuněl jsem. A pak sebou škubl, protože mi něčí ruka zajela do kapsy.

Drž a nepouštěj,“ řekla Jo varovně. „To je Johnny,“ dodala a přijala hovor. „Ahoj chlape. Ne, ještě nezabila, zrovna se tu muchlá s malým.“

Já se nemuchlám,“ vložil jsem se do toho. „Je poblitej.“

Vyřídím. A co se… aha? No moment, neměli jste si to otevřít až o Vánocích? Fajn, ale ani Předvánoce ještě nebyly! Fakt ne, dneska je před-předvánoční večer, takže jste to otevřeli úplně brzo a jsem zvědavá, jak mi to vysvětlíš. Ne, nedám ti Roberta.“ Zakryla mobil rukou a řekla mi: „Rozbalili si dárek a Sue brečí.“

To je dobře, nebo špatně?“ zeptal jsem se zaraženě. Na letenkách do Florencie jsem neviděl nic závadného, Sue pořád vzdychala, že by ty dvě Parkerovic jelita, vlastně už tři, taky chtěla vidět, ale nenapadlo mě, že by třeba mohla mít strach z létání a tím pádem brečet…

To je dobře,“ uklidnila mě. A pak odešla s mým telefonem pryč. Trochu ztraceně jsem stál u vysokého smrku se spoustou světýlek a ručně foukaných ozdob a pak jsem se polohlasně svěřil Bertovi:

Kamaráde, řeknu ti, svět je občas pěknej zmatek.“

Byla skoro půlnoc. Uspat Amy byl tentokrát nadlidský úkol – byla plná dojmů, navíc prospala většinu letu, takže se jí vůbec nechtělo akceptovat, že v Itálii už je večer. K tomu věděla, že ráno ji čekají Předvánoce, svátek, který se slaví výhradně v Itálii. Nakonec se to podařilo Paige, hlavně proto, že usnula při čtení pohádky jako první a Amy byla potichu a bez hnutí, aby ji nevzbudila. Následovalo stěhování dárků pod strom, následné stěhování gauče, protože někdo zjevně vykoupil všechna hračkářství v Toskánsku a tudíž bylo na zemi kolem stromku málo místa. Pak se vzbudil Bert, čímž se vzbudila i Paige, následovalo další kolo krmení – krkání – zvracení na nejbližšího dospělého – uspávání. A u toho všeho jsme museli asistovat, protože Paige prohlásila, že si nás chce pořádně užít.

Byl to hrozně náročný večer.

Teď jsem ležel co nejvíc namáčknutý na Jo a držel jsem ji možná o něco pevněji než jí bylo příjemné. A cítil jsem se, jako bych stál na něčem hodně vratkém. Od chvíle, kdy jsem si převlíkl poblité triko jsem to nemohl dostat z hlavy. Najednou mi bylo jedno, že se po domě motá Gas, bylo mi putna, že mi Henry poslal sms, ve které dával výpověď – a o půl hodiny později ji další smskou odvolal. Bylo mi jasné, že ten dárek, co vlastně nebyl dárkem, do Silvestra nevydrží. A k tomu se přidalo přesvědčení, že to pořád ještě nebude všechno. Že ještě něco chybí. Sám sebe jsem mátl. A evidentně jsem zaskočil i Jo, protože se zavrtěla, pohladila mě po paži, kterou kolem sebe měla omotanou, a zeptala se:

Co se děje?“

Přistiženě jsem sebou trhnul a zamumlal:

Co by se mělo dít?“

Na to se ptám tebe.“

Chvíli jsem mlčel. Nebyl jsem si jistý, ne úplně. Nebylo to ono, když tomu chyběla ta zásadní věc. Ale na druhou stranu jsem si byl skoro jistý, že Jo to nebude vadit. Jenže…

Byl jsem srab.

Máš úplně ledový ruce,“ zavrněla a přitiskla si moje dlaně blíž k sobě. Na velmi, velmi příjemných místech.

No,“ hlesl jsem. Zarazila se, pak se natáhla a rozsvítila lampičku. Pátravě se na mě podívala.

Tak co je, Roberte?“

Mžoural jsem na ni, proti světlu vypadala, jako by měla svatozář. Určitě jsem musel vypadat jako idiot, navíc jsem se tak cítil, ale i přesto všechno jsem otevřel pusu a řekl to:

Vezmeš si mě?“

Asi dvě hodiny mlčela. No dobře, nebyly to dvě hodiny, nejspíš to bylo jen pár vteřin, ale čas se hrozně vlekl. Do toho mi bušilo srdce tak, že mě trochu scestně napadlo, jestli z toho nedostanu infarkt. A pak, když už jsem chtěl říct, ať na to kašle a radši mlčí, se usmála.

Tak jo,“ řekla vesele.

Tak jo?“ zopakoval jsem po ní nevěřícně. Přikývla. Obrovsky se mi ulevilo. Pak jsem se na ni zamračil: „Takhle se odpovídá na žádost o ruku?!“

Takhle se odpovídá na žádost o ruku Bavettovi, který se na to ptá jen tak mimochodem večer před usnutím,“ vysvětlila mi. „A navíc už jsi mi to kdysi prostě oznámil.“

Jen tak? Mám to naplánovaný! Teda, měl jsem to naplánovaný… Na Silvestra. O půlnoci. Prstýnek mám doma. Jen jsem to trochu uspěchal. Možná bys mohla zapomenout, že jsem se tě zeptal? Nebo to brát jako generálku a nechat to na tu půlnoc?“

Strašně blábolíš,“ uculila se. Pak se ke mně přitiskla všude tam, kde mezi námi ještě byla trocha prostoru. „Radši mlč a utahej mě.“

Odhrnul jsem jí vlasy, dlouhé skoro na ramena, za ucho a přitáhl si ji ještě blíž. Těsně předtím, než jsem ji zlehka kousnul do lalůčku jsem zamumlal, že pro paní Bavettovou všechno.

Mami? Tati? Můžu spát u vás?“

Ne,“ zaúpěl jsem potichu. Jo se odtáhla a opřela se o lokty, aby viděla ke dveřím.

Co se děje, Amy?“

Hyde nahlas chrápe a já nemůžu spát,“ odpověděla rozespale. Jmenovaný se kolem ní právě protáhl do našeho pokoje a se slastným zamručením se svalil na koberec.

Teď asi bude spát tady, tak můžeš…“ začala Jo, ale když viděla, jak Amy natahuje, svěsila ramena. Omluvně se na mě podívala a vyzvala ji: „Tak pojď.“

Nikdy bych nevěřil, jak rychlé dokáže být rozespalé dítě, když dostane svolení k tomu, aby se člověku nacpalo do postele. Pořád ještě mě to nepřestávalo udivovat. Ani rychlost, s jakou pak zase usnulo.

Pozoroval jsem ji, zmenšenou verzi Jo, a napadlo mě, jestli i druhé dítě bude vypadat jako ona. Nevadilo by mi to, vůbec ne.

Jo?“

Hm?“

Říkal jsem si, že bychom si mohli pořídit-“

Na druhém konci chodby se neuvěřitelně nahlas rozvřeštěl Bert. Zamračil jsem se a zamumlal jsem:

Nebo radši nic.“

Ale jo,“ řekla Jo.

Co?“ zarazil jsem se. Natáhla ke mně ruku, pohladila mě po tváři a vypadala nádherně.

Jsem pro. Ale neslibuju ti, že to bude kluk. Je to půl na půl.“

Pozoroval jsem ji, veškerá nervozita a roztěkanost byla pryč. Doplňovala mě, uklidňovala mě, povzbuzovala mě. Byla dokonalá.

Tak jo,“ zazubil jsem se na ni. Hodiny dole v chodbě začaly odbíjet. „Veselé Předvánoce,“ popřál jsem, opatrně se naklonil přes Amy a dal své ženě pusu.

.

 

Vaše komentáře:

Napsat komentář