Vjela jsem do zatáčky a uprostřed silnice byl kůň.
Od momentu, kdy jsem dupla na brzdy a strhla volant prudce doprava, abych se koni vyhnula, do chvíle, kdy se čumák mého milovaného Schumiho zabořil do hlíny v příkopě vedle silnice uplynulo jen pár vteřin, ale za tu dobu jsem si stihla uvědomit, že
- ten kůň je tak tmavě hnědý, až je skoro černý
- má sedlo a uzdu
- vůbec se nevyděsil, ani to s ním nehnulo
- o tom, že by mohla nastat takováhle situace mě v autoškole ani ve škole smyku nikdo neučil
- tohle je fakt hroznej den
- ta pitomá navigace tuhle trasu vybrala naschvál
- měla jsem si dojít na té poslední bezínce na záchod – teď mě tu najdou zaklíněnou a počuranou a to bude fakt trapas
Takhle začal krátký příběh, který se jmenuje Vzlétnout. V tuhle chvíli má necelých devadesát normostran a já dostala za úkol ho rozšířit na délku románu. Mám z toho obrovskou radost a doufám, že to všechno dopadne skvěle a s Markétou a Marvinem (ani jeden z nich není kůň 🙂 ) budete mít šanci se potkat/seznámit.
Více info časem, tak zůstaňte naladěni 😉